Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dětská hra

17. 12. 2006

Cupity cup, cupity cup!

Nohy jdou

vyschlou planinou.

Hupky hup, hupky hup!

Nohy mřou,

když skáčou

za duhou.

Bylo ticho, padl klid

a náš houf dětí

musel dále jít

přes lávku, jak přes prokletí,

ale taková jsou pravidla.

Všichni jako vrány

v tmách, jimiž povidla

pokryla nám rány,

vypadáme posmutněle.

A jak jsme hodné! Potichu!

Zveme všechny nepřátele,

neb nesmí být do smíchu.

Zlehka s námi hráli si

i naši milovaní dospělí,

však oni jinde směli si

pořádat smutné veselí.

Každá hlava sní tu,

jak to vskutku vypadá:

pláče nebe od blankytu,

či se země propadá?

Zalyká se smíchem Peklo,

nebo Nebe pěví chór,

chybí či přebývá teplo

a na smutku visí flór?

V tmě, světle, po nábřeží

malé nožky pleskaly

a - spatřivše ni ozdoby, žal stěží -

lidé zděšeni od nás prchali.

Tam, v hromadě plev,

my podle vzoru Verlainova

hrály jsme si na pohřeb -

hru jako každá jiná.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA