Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konejšivému náručí

29. 4. 2010

Myšlenky se mi splétají v lepivou pavučinu,

lepím se, lepím svou hlavu.

Jaká nenáhoda, pravilas.

Chci křičet...

Sedni k počítači a piš a křič.

Nechci křičet...

Chci plakat ve tvém náručí,

jako kdysi s touhou po milosti.

Sevři mne tak pevně,

až mi vyrazíš dech a zlámeš kosti...

Den se rozkrvácí zlatě

a v Tokiu už mají zítřek.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA