Jdi na obsah Jdi na menu
 


Michaela

23. 9. 2007

Jsi dcera páně Michaela,

anděla s mečem planoucím,

a svá potrhaná křídla

vláčíš světem zlým a matoucím;

jsou zátěží ti křídla.

Jako vosa šťávou zpitomělá

mihneš se tu a hned tam,

něžné tělo, tvoje cela,

padá do bahna bez zábran;

jsou zátěží ti křídla.

Chtěla bys duši učit létat.

Jenže vznést se - k čertu, jak?!

Do nebe, s nadějí, spěchat

nelze v samotě, a tak:

jsou darem mým ti křídla...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

***

(alex, 11. 4. 2008 23:57)

Pěkná báseň!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA