Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na vážkách

17. 12. 2006

Ach, nevěsto v bílých šatech,

jsi tam? Jsi tam? ptám se zase.

Uzavřená v jiném čase

než ten můj je, zdá se,

umlčená, schováváš se?

Vážko spící na brokátech

a rubínech vlahé krve,

stejně pozdě jako prve

s tebe ženich šaty serve,

ale o tě odvaha se nerve,

a ty, přinesená na tepaných plátech

- ať už stříbra či vosku snad -

nehodláš dál s námi spát,

nechováš k nám stejný hlad.

Jistě, tvůj vosí roj nám stíny krad...

Rybko polapená ve stigmatech,

obklopená ve svém ráji

květinami, co si namlouvají,

že tě tisíce let znají.

Ne, málo vody na tě mají

a když zalejí, hořím v plamenech,

vždyť tolik litrů tělo drtí!

Neubráníš se chladné suti

a v obojku se krček škrtí!

Spadly jsme do náruče smrti,

už s láskou vítáme ji v Domech?!

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA