Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tovární romance

21. 8. 2006

Přirovnáš nebe k popílku,

ježto v něžné ruce hyne,

šeptneš slova, andílku,

že mohlo by být jiné.

Pak podíváš se k vranám,

jakby na větvích přilepených,

jak přelétají k branám,

do železa vykovaných,

a jen namlouváš si v pokoře

a v nudě, mladý blázne,

že život je lepší za mořem -

i to nebe krásné.

Jak je to nebezpečně hloupé!

Jak nevinně pošetilá touha!

Tady děti na slova jsou skoupé

a jinde kvete louka!

Jenže utíkáš stále tam,

kde Lidstvo pouští kořeny,

nevěda, že Lidstvo je klam,

kde poutě, tužby jsou zmámeny.

Dají ti tu to, co jinde stejné -

unikneš, do pasti nové skočíc -

smiř se s tím, štěstí je neprodejné,

civilizace povstávají, končíc.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA